|
Lukášek Milan
výtvarný obor
Krásy, které si naše mysl dovede jen představit, jsou stále málo vůči tomu, co naše nitro skutečně obsahuje.
Tvorba, to není snaha po kariéře, ale jsou to komnaty našeho hlubokého já, nejsou ilusí, jsou skutečné a činí nás šťastnějšími. Jistěže vnímavější lidé to mají těžší, než ten, co svoje jímání světa omezil na minimum. Já mám tu odvahu vstupovat do krás bytí a poznal jsem, že je to nejreálnější způsob komunikace, jak s druhými spolužít.
Jsme tak krásní ve své osobitosti, jen jak to dostat ven, aby to, co je v nás, bylo také prožito.
Tak toto realizuji a snažím se učit i jiné. Tímto o sobě říkám víc, nežli je běžné. Tím, čím jsem, to jsou jenom role na jevišti této společnosti. Sochař, malíř, básník – student filozofie?
Ačkoliv oficiálně jsem kamenosochař, ve skutečném životě neustále studuji, studuji co je podstatné a z toho hledám souvislosti pro život, běžný život tak, aby to nebyla teorie, ale aby to bylo nosné i ve všednostech.
Mám v krvi baroko, miluji starou malbu a klasiku. To proto, že ve starém umění nejsou finty a laciné zkratky. A abstrakci, ve které maluji, považuji jako reálný záznam stavů ducha. To je můj druh vědy. Tak jako tanec má svou anatomii, hudba svůj rozvrh k melodii, podobně i barvy v tvarech mají schopnost proměňovat. Proměnit nás. A tady kladu důraz na to, že ošklivosti je již dost a autocenzura je nutná. Přeji si, aby obrazy byly krásné.
|
