Jirková Kateřina

2017 – současnost HAMU, Hudební produkce
2015 – současnost ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř
2010 – 2016 Konzervatoř Pardubice, Hra na klavír

Hře na klavír jsem se začala věnovat ve svých šesti letech pod vedením mé ,,klavírní maminky“ Ivany Kubíčkové na naší zušce v Jaroměři. U ní jsem se naučila všem nezbytným znalostem klavírním i životním. Mnohé prvky její výchovy se promítají i do mého osobního stylu učení (přezuvky být prostě musí a bez samolepek, nekonečně mnoho gelovek, pastelek a nejrůznějších vychytávek z papírnictví se hodina neobejde). 
Po absolvování prvního cyklu v zušce jsem nastoupila na konzervatoř v Pardubicích, kde jsem šest let studovala hru na klavír u paní profesorky Mgr. Martiny Maixnerové, výborné klavíristky a především skvělého člověka. Měla jsem tu čest se od ní spoustu věcí naučit a opět nejen, co se hry na klavír týče. 
Od pátého ročníku jsem studovala mimo třídu paní profesorky i ve třídě PaedDr. Marie Wiesnerové, která mi ukázala, jak úžasný klavír je, protože klavír nezajímají žádné výmluvy a nikdo ho neošidí. Pokud nemá člověk poctivě nacvičeno a nevěnuje přípravě na vystoupení potřebný čas, klavír mu to vždy vrátí. V té době jsem se při studiu vrátila na zušku v Jaroměři, tentokrát už jako učitelka.
Po studiu na konzervatoři jsem byla přijata na Akademii múzických umění v Praze, kde na hudební fakultě studuji obor Hudební produkce (hudební management v nejširším slova smyslu – hudební agentáž, gramofonový průmysl, nakladatelská praxe, základy autorského práva a ekonomiky, . . .)
Předešlé odstavce zní možná spíše jako děkovná řeč po obdržení nějaké ceny v televizi, došlo mi ale, jak důležití pedagogové a jejich práce jsou, a jaké štěstí jsem měla na ty své. 
Hra nejen na klavír, ale i na jakýkoliv jiný nástroj, je pro dítě skvělou průpravou do života, ikdyž z něho nevyroste profesionální hráč. Při hře na nástroj se dítě učí zodpovědnosti, disciplíně, vystupovat na veřejnosti, orientovat se na dlouhodobé cíle při nácviku nových skladeb, objektivně ohodnotit svůj výkon, při hře na klavír se navíc zapojují obě mozkové hemisféry, . . . a dalo by se pokračovat.
Za mě byl tedy klavír tou nejlepší volbou v životě a můžu ho jedině doporučit! 🙂