Kovářová Jana

Původně jsem chtěla hrát na harfu nebo klavír. Rodiče mi pořídili pianino. Pak ovšem v televizi začal večerníček O cvrčkovi – houslistovi – a já se zamilovala do houslí. Už v první třídě jsem měla jasno, čím chci být – učitelkou houslí. To byl můj cíl. Studovala jsem na ZUŠ v Jaroměři hru na housle u Jaroslava Voňky a Věry Binarové, na Konzervatoři v Pardubicích u prof. Ladislava Navrátila. Absolvovala jsem v roce 2000. Poté jsem ještě krátce studovala na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity – obor hra na housle u prof. Mgr. Vítězslava Kuzníka. Působila jsem jako houslistka komorního orchestru v Jaroměři a členka mezinárodního ekumenického sboru a orchestru, který sdružuje zpěváky a hudebníky z Třebechovic pod Orebem, Budapešti a Drážďan. V současné době se aktivně věnuji především hudbě barokní v souborech La Bilancetta a Consortio Melcelii, se kterými vystupuji v Čechách i zahraničí a rozšiřuji si vzdělání v tomto oboru účastí na interpretačních kurzech ve Valticích. Příležitostně spolupracuji s muzikanty zabývajícími se poučenou interpretací staré hudby, jmenovitě např. s Ondřejem Mackem a Tomášem Hanzlíkem (s Ansamble Damián jsem hrála na Smetanově Litomyšli a natáčela pro Český rozhlas). Zajímá mě též hra na violu da gamba a hudba renesanční, v consortu F.A.G.U.S. a La Bilancetta jsem se několikrát účastnila veřejného vystoupení, např. v polském Jarosław na 25. ročníku festivalu „ Pieśń Naszych Korzeni“, kde jsme hráli v přímém přenosu pro polský rozhlas a současně natáčeli záznam pro polskou televizi. Od roku 1998 vyučuji na ZUŠ v Jaroměři hru na housle, violu, souborovou a komorní hru, od roku 2008 také hru na violoncello. Se smyčcovým souborem vystupujeme nejen na domácí půdě, ale i jako hosté na nejrůznějších akcích a koncertech v Čechách i zahraničí. 
Učím i na ZUŠ Dvůr Králové nad Labem obory hra na housle, violu a smyčcový orchestr.

Housle
jsou strunný smyčcový nástroj. První housle začaly vznikat pravděpodobně v Polsku, kde mají dosud nezastupitelné místo v lidové muzice a těší se velké oblibě i u mladých lidí. Na počátku 16. století pak pronikly housle do Itálie, kde dostaly moderní podobu, která se téměř beze změn zachovala dodnes (až na hmatník, který byl kratší, širší a v jiném úhlu ke korpusu houslí). Italští houslaři Stradivari, Guarneri, Amati ad. vytvořili skutečné drahokamy mezi houslemi, jejich nástroje mají dodnes skvělý zvuk a nesmírnou cenu. Mezi známé české houslaře patří rody Pilařů, Dvořáků, Homolků, Špidlenů, atd.Housle se skládají z několika hlavních částí: tělo (korpus) je dutá ozvučná skříň, dlouhý krk a hlavice se čtyřmi kolíky. Uvnitř houslí (těla) je kolíček, příznačně nazývaný duše. Když máte v ruce housle, jako byste drželi živého tvora. „Dobrá hra, stejně jako špatná…produkuje jistý druh vibrací, které proniknou a uloží se do dřeva nástroje…všechny housle znějí lépe, když jsou „vyhrané“. Víme, že se mohou nachladit…nebo se mohou stát náladovými…“ Kató Havas
Housle jsou nástrojem, který je lidskému srdci nejblíže, a to doslova – pokládají se pod bradu přes klíční kost. Hra na housle je velmi náročná. Housle jsou považovány za jeden z nejtěžších nástrojů. Posuďte sami: klavírista zmáčkne prstem klávesu a ozve se tón. Houslista tón tvoří pomocí smyčce, potaženého žíněmi (koňský ocas), který rozezvučí struny (původně střevové, dnes spíše umělé či kovové). Zároveň přitom pokládá na struny prsty, čímž určuje výšku tónu. Když si uvědomíte, že housle mají jen čtyři struny, je až k neuvěření, že pomocí čtyř prstů obsáhnou přes polovinu tónů klavíru. A nemusí to být vždy jeden tón. Stejně dobře můžou znít dva, tři i čtyři tóny dohromady, takže máte pocit, jako byste slyšeli hrát více houslistů.

Housle 
Dřevěnou má v břiše duši,
dlouhý krk a čtyři uši.

I dítě psem kouslé má cvičit na housle.
Milan Iglo

Výborné video, na kterém uvidíte, jak vznikají housle v rukou mistra svého řemesla. ZDE